Sobota 14. ledna 2023 byl dlouho očekávaný den. Připravovali jsme se na něj komunikačně i organizačně několik týdnů. Mirek měl za úkol udělat rezervaci, Anička stihnout odevzdat soutěžní zakázky, Kuba vstát, Anežka odvolit a Honza prostě přijít.
Ve stejnou chvíli, kdy v Praze zahájilo vysílání volební studio Marcely Augustové, započalo v Hradci Králové setkání nás, kamarádů z Divadla Jesličky Josefa Tejkla.
Stejně jako pracovníci na Kavčích horách, ani my nemohli pořádně dospat.
V královéhradeckém Localisu to sice takhle po ránu nebzučelo jako ve volebních štábech všech prezidentských kandidátů, ale nálada byla veselá a chuť společně posnídat a posdílet velká.
Mirek přišel oděn netradičně, tedy bez flanelové košile. Není se co divit, každý nemá potřebu aby za něj jakékoliv názory vyjadřovalo oblečení. On to vždycky radši řekne ústy. Zato Kuba košili měl, manšestrákovou, protože tím nedával najevo vůbec nic. Já měla triko s nápisem Fuj lidi, které naopak mluvilo možná víc než bylo nutné.
S pečlivostí, se kterou voliči ve stejnou chvíli vybírali ze svých osmi kandidátů na hrad, vybírali jsme i my kamarádi, co spolu kdysi hrávali divadlo, pozorně z nabídky vajec na různé způsoby. Volba to byla těžká, protože každá vejce nabízela něco jiného.
Ani tady se člověk nevyhne tomu, zamyslet se nad svými preferencemi.
Přestože dlouhodobě razím heslo, že by si měl v restauraci každý objednat něco jiného, aby byly pokrmy na stole co nejvíce rozmanité (nejen protože to vypadá dobře na fotce), uvědomila jsem si, že jsou chvíle, kdy by měl člověk volit opravdu podle sebe. Srdcem. Ne podle preferencí a doporučení ostatních.
Takže pokud máte chuť například na vejce Benedikt, měli byste si je zkrátka dát. I když vám někdo třeba radí, že vejce Florentine jsou lepší volba, že vám budou chutnat a vyhovovat víc. Přitom vy zcela jasně víte, že nemáte rádi špenát.
Někdy se taky ukáže, že je nakonec možná lepší všechna ta vejce zavrhnout a vybrat si něco jiného, třeba lívance. Ty se totiž na první pohled nikdy nezdají jako nejlepší varianta a když si je dáte, budete možná po vejcích jiných spolustolovníků trochu pokukovat, ale rozhodně jich nakonec nebudete litovat. Tím spíš, když je nabízejí s rozvarem - ať už to proboha znamená cokoliv.
Později se ukázalo, že stejně jako už od rána rostla naše chuť na něco ostřejšího, rostly ve volebním studiu Marcely Augustové také grafy s volební účastí.
Anežka, v té chvíli nejvíce při smyslech, navrhla mimózu, se kterou jsme jednohlasně souhlasili. Tedy všichni až na Mirka, který si sice objednal také džus ale namísto prosecca si ho nechal dolít vodou. Shoda není prostě nikdy stoprocentní.
Stejně jako u kandidátů na prezidenta také v podniku s názvem Localis tak trochu očekáváte, že bude vše původem takříkajíc naše a z Čech. Ale stejně jako u kandidátů na prezidenta existuje určitá kosmopolitní odchylka, i toho lososa na mých vejcích Royal podezřívám, že mi do talíře nepřiplaval po Labi.
Přestože jsme byli s divadelním souborem Q10 jednu dobu v Hradci Králové poměrně známí a povědomí o nás se rozšířilo dokonce do Podkrkonoší a na úpatí Kralického Sněžníku, toho volebního dopoledne byl klid a novináři se o nás příliš nezajímali.
Jejich škoda. Historkama z našich soukromých volebních kuloárů se to u našeho stolu totiž jen hemžilo.
Mirek za volební plentou zmateně, ale vytrvale hledal propisku. Nejdřív za jednou, potom za druhou a potom se jí dožadoval i u volební komise. Až otázka: „K čemu potřebujete propisku?“ ho přivedla k uvědomění, že tentokrát vlastně k ničemu.
Jelikož ale Mirka znám, nemůžu se zbavit pocitu, že chtěl prostě volební lístek obdařit jménem svým.
Anička vyprávěla historku, jak se jejímu bráchovi zasekl prst ve volební urně. Hrozilo, že ji budou muset otevřít, tím pádem odpečetit a celou várku hlasů tak zneplatnit.
Jak Mirek správně poznamenal, nikoho z nás vůbec nepřekvapilo, že se tato situace týkala zrovna někoho ze členů její rodiny.
Kuba, vytahujíc modrou obálku z kapsy, se u volební komise zase dožadoval potvrzení, zda nevadí, že ji má v rohu trochu natrženou. Poté co mu řekli, že jim to určitě nevadí, jelikož vybraný volební hlas by měl vložit do té, kterou mu za chvíli vydají, situace se uklidnila.
Já si zase za volební plentičkou fotila storíčka na Instagram, čímž nejenže jsem zdržovala frontu za mnou, ale snídaňový sraz jsem tak málem nestihla.
Bez ztráty preferenční kytičky tedy odvolila pouze Anežka, což by se stejně jako výsledek některých kandidátů dalo oproti všem predikcím označit jako příjemné překvapení.
Vzhledem k tomu, že je nám všem kolem třiceti let, člověk by si skoro myslel, že jsme již dospělí a připraveni do života. Namísto toho se zdá, že by s námi měl náš potenciální PR tým nemálo starostí.
Skutečnost, že je prezidentská kandidatura umožněna až po dosažení čtyřiceti let, nám tak hraje do karet. Fakt, kdy Kuba nevhodně poznamenal, že k tomu mám věkově nejblíž já, s nadhledem pominu. Tak či tak, máme ještě pár let se na to připravit, vychytat mouchy a pochytat voliče.
Honza jehož jediným úkolem bylo přijít, nakonec nepřišel a tak měly převahu na židlích nakonec přece jen ženy. A já si myslím, že je to dobře. Jak v naší skupince, tak by to bylo dobré v celé politice. Což jsem před celým plénem také neohroženě konstatovala nahlas. Anička zase nahlas konstatovala, že já bych dobrý sjednotitel nebyla.
Narozdíl od snídaňové tabule, u volebního klání vždy neplatí, že je lepší když si vybere každý něco jiného. Nakonec totiž rozhodnou ti, co se spojí a shodnou se společně na jedné variantě.
Ale na to bude ještě prostor v druhém kole.
A protože člověk nikdy neví co ho čeká, my zbytečně nečekali na nic a druhé kolo si dali hned.
A na těch lívancích jsme se tentokrát shodli jednohlasně.
2023-01-17, TT
