Vážení a milí čtenáři, kamarádi, produkční,
dřív jsem si myslela, že rčení „jak na Nový rok, tak po celý rok“ je hrozně zásadní. Snažila jsem se celý den se všemi vycházet, nepohádat se a mít vše ideální tak, jako bych to chtěla mít potom každý den. Když si ovšem hned první den nového roku přečtete v horoskopu, že všechny Váhy uštkne had, tak mi skoro přijde, že je to vlastně úplně jedno.
K čemu pak ten předpovídaný pracovní úspěch nebo získání mocného společenského postu…
A protože jisté poznatky tento rok přinesl, ráda bych se o ně stihla podělit ještě před tím uštknutím.
Není dobré srovnávat se s ostatními, zejména s těmi, kterým ještě nebylo pětadvacet a jsou dál než vy v jednatřiceti.
Najednou je možné odnést pouze šest plných IKEA tašek.
Když máte pocit, že toho máte dost a potřebujete restart, musíte si o to říct, samo se to nestane.
Když si o to řeknete, většinou to fakt jde.
Řešit vztahové problémy tím, že se přihlásíte do Výměny manželek je skutečně poslední řešení.
Dívat se na Výměnu manželek se dá vydržet jen když si z toho uděláte picí hru.
Zmenšit formát diáře znamená zmenšit i to, co se do něj vejde.
Pokud připadá druhého ledna na všední den, vezměte si volno.
Věci, co se třpytí jsou vždycky o trochu lepší než ty, co se netřpytí.
Plánujte si nejdřív volno.
Naplánované volno nerušte kvůli práci.
Plánujte si čas na něco, co není práce, třeba na čtení článků na blogu.
Nechoďte na pohovor v riflích.
Abyste vy i ostatní přežili divadelní zájezd do Varnsdorfu, musíte mít produkční superschopnosti.
Když nestíháte svůj život, omluvte se a schůzku prostě vynechte.
Vězte, že když se snažíte zprodukovat společnou fotku, vždycky bude mít někdo zavřené oči, někomu bude vidět jen čelo a někdo na ní vůbec nebude.
Nepodceňujte návrat zvonáčů.
Tak to prostě je a je v pořádku se s tím smířit.
Pokud patříte k lidem, kteří si myslí, že nic nestíhají, jeden ze způsobů prý je, napsat si místo „to do listu“ tzv. „done list“. Budete se tak divit, co všechno za jeden den zvládnete i když si to ani neuvědomujete.
A jestli stejně jako já, po přečtení všech novoročních příspěvků na sociálních sítích, trpíte utkvělou představou, že se ve vašem životě za minulý rok nestalo vůbec nic, co by stálo za zmínku, mám pro vás malou inspiraci. Něco se totiž vždycky najde.
Já nakonec zjistila, že jsem za tento rok zvládla celkem dost zásadní věcí:
Objevila jsem Velvet Underground a Beach Boys.
Byla jsem na koncertě Coldplay.
Objevila jsem třpytky na obličej.
Zprodukovala jsem deset výstav.
Byla jsem pozvána jako host na Sympozium Katedry Produkce DAMU.
Zprodukovala jsem 21 divadelních repríz.
Odsoudila jsem jednoho kluka, protože se mě nedůvěřivě zeptal, jestli slovo zprodukovat vážně existuje.
Na Letní filmové škole jsem přežila čtyři dny chodit spát ve čtyři ráno a pak normálně fungovat. Pff, jako by mi bylo pětadvacet.
Objevila jsem písničku, jejíž poslech funguje jako dávka flat whitu.
Koupila jsem si vlastní sadu pásek - elektrikářskou, oboustrannou pro venkovní užití, oboustrannou pro vnitřní užití a gaffu - pořád mi ale chybí ta papírovka!
Zjistila jsem, že hudební festival Colours of Ostrava není nejlepší místo pro hraní divadla.
Absolvovala jsem tři autorská čtení blogu.
Vyrobila jsem si popruh na vysavač, abych mohla samostatně vysávat ve velkých výškách.
Ze stejného důvodu jsem si pořídila i vlastní štafle.
Natočila jsem pod Jirkovým režijním vedením úspěšný klip pro konferenci o hodnotě práce v kultuře.
Poprvé v životě jsem spolumoderovala Open mic.
Zúčastnila jsem se lekce skateboardingu.
A k Vánocům dostala skateboard. Náhoda? Nemyslím si.
Došla jsem k závěru, že fotit s bleskem je super.
Byla jsem na německým technu v německým techno klubu.
Ověřila jsem si, že třicet let stará tátova ledvinka se dokonale hodí na módní přehlídku na Pražský hrad.
Zprodukovala jsem tři narozeninové oslavy, jednu svatbu a jedno hlídání psa.
Celkem jsem absolvovala 4 svatby a ani jeden pohřeb.
Pronajala si byt v Berlíně a nedělala nic.
Zjistila jsem, že se v e-mailu za frází „S pozdravem“, nepíše čárka.
V Lipsku jsem se seznámila se dvěma Němkama tak, že nám v jedné kavárně společně napršelo do snídaně.
Což byl celkem hummus.
A to není málo.
Je třetí den nového roku a tak, stejně jako ve Výměně manželek bilancují páry nad svými vztahy a srovnávají se s jinými ve snaze, být ti lepší, i já si občas říkám, jestli jsem dobrá produkční.
Jak se to vlastně pozná?
A jde to vůbec?
Po poslední letošní divadelní repríze mi řekla jedna z hereček něco, co mě možná dodalo energii na další pracovní rok: „Od té doby co tě znám, mají všechny produkční smůlu, protože je srovnávám s tebou.“
Takže já vám přeji, aby vám něco takového taky někdo řekl nahlas. Jsem si totiž jistá, že každý z vás je pro někoho ten ideál, se kterým srovnává ostatní. I když o tom vůbec nevíte.
A sobě bych přála, aby vyšel ten pracovní úspěch či získání mocného společenského postu a aby mě neuštkl ten had.
S pozdravem
Vaše produkční
Terka
2023-01-03, TT
