Víte, jaký je rozdíl mezi produkční a svatební koordinátorkou?
Dozvíte se na konci článku.
Škoda, že mi někdo před pár lety neřekl, že se mám živit jako koordinátorka svateb, to by bylo krásné. Trochu stresu a pak hodně jídla, pití a lásky na jednom fotogenickém statku, stodole nebo mlýně.
Už jsem tu jednou psala o tom, jaké to je, když vám jde za svědka produkční. Samozřejmě skvělé, jak jinak. Ale co když si produkční objednáte jako svatební koordinátorku? To je jistě bez nadsázky to nejlepší, co můžete pro svou svatbu udělat. A nebudete litovat. Skvělé je to ovšem zejména pro vás, nikoliv pro ni. Jí totiž začíná maraton starostí, o kterých vy ideálně nesmíte mít ani ponětí.
Produkovat svatbu je něco jako produkovat malý, jedno až dvoudenní festival.
Princip je v podstatě stejný. Na jedno místo se vám sjede hodně lidí, většinou z celé republiky. Všichni musí mít veškeré informace, musí vědět kdy a kam přesně přijet, všichni musí mít kde složit hlavy, ať už to je přespání plánované nebo nezbytné. Musí mít co jíst a pít a také se mít kde vyčůrat. Musí si být schopni sesednout k jednomu stolu, ideálně všichni najednou – to bohužel neplatí o tom čůrání. Kdyby pršelo, musí se všichni vejít do jakékoliv – jak my produkční říkáme – mokré varianty, ať už je to stodola, stan nebo deset maringotek.
Když hosté přijedou autem, musí mít kde zaparkovat.
Když přijedou vlakem, musí být poblíž někdo, kdo pro ně dojede na nejbližší zastávku.
Když přijdou 30 km pěšky, musí se mít kde osprchovat.
Pokud mají všichni co pít, jíst, kde sedět, kde stát, kde překážet nebo mají prostor pro dobře míněné rady, jsou ve své podstatě spokojeni.
Když jsou správně rozmístěná světýlka a květinová výzdoba, je spokojena i nevěsta (a tím pádem i ženich).
Není dobré podcenit místo pro dary. Přestože se všichni snoubenci svorně tváří „jakože nic nechtějí a že největším darem je pro ně přeci to, že mohou tento šťastný den strávit společně s vámi“, opovažte se jim nevhodit nic do prasátka nebo do truhlice na dary!
Co se těch týká, zkuste být (jakožto pozvaní hosté, kteří jste pro ně zřejmě důležití, když vás pozvali a platí nesmyslně moc peněz za tento jedno až dvoudenní mejdan – nemluvě o honoráři pro svatební koordinátorku), trochu kreativní. Ano, jistěže na pozvánce stálo: „hrnečků už máme dost, raději nám přispějte na naši svatební cestu“, není ovšem nad pěkný hrneček s podšálkem, mezi které vložíte jednoho tatíčka Masaryka. To se z nich to kafíčko hned bude lépe popíjet.
Jak známo, největší stres je do obřadu, pak už je většina lidí, včetně snoubenců - novomanželů, v relativním klidu. Z vaší pozice tomu můžete malinko napomoct. Například přípitkem, který je sice původně vypočítán rovnicí jedna slivovička pro každého, ale jelikož třetina lidí řídí a třetina lidí kojí, zvládnou novomanželé otočit těch slivoviček hned čtyři kola.
Potom, jak říká jedna moje čerstvě vdaná kamarádka „už je dobře“.
Pár osvědčených rad pro začínající koordinátory:
Označte cestu do cíle šipkami a místo obřadu například vlaječkami, aby hosté nekroužili kolem jako hladoví supi.
Nabízejte po příjezdu něco – cokoliv k jídlu, lidi to při čekání uklidňuje.
Dejte lidem co nejvíce instrukcí a informací, abyste se vyhnuli telefonátům jako:
„Tak jsme tady, kde je ta svatba?“
„Nikde vás nevidím... počkej cože? Vraný u Olomouce? Ale tohle je u Kladna.“
Když fouká, přilepte vázy ke stolu oboustrannou páskou. Vždycky se sice najde někdo, kdo vám posměšně řekne, že to vydrží maximálně dvě minuty, když ale druhý den strháváte vázy i s kusem stolu, ten pocit zadostiučinění vám toto příkoří vynahradí.
My svatební koordinátořií jsme na místě od toho, aby vše probíhalo hladce. Aby nevěsta s ženichem museli řešit co nejméně starostí, dotazů a výstředností. A přestože jsme na to perfektně připraveni, hází nám klacky pod nohy zejména určité skupiny lidí. Tito by se dali rozdělit na několik kategorií:
Lidé, co nejí dort.
No tak to je bez komentáře.
Lidé, kteří hned nepochopí co mají dělat.
To je trochu problém, tedy zejména můj. Hrozně ráda bych delegovala práci na jiné, ale pokud člověk nepochopí moji instrukci během sedmi vteřin, tak si ho v hlavě označkuju jako neschopného a už mu nedokážu svěřit ani rozmístění židlí. Nebo truhlice na dary. Nebo… Ne, ne, vlastně ani jedno z toho. Nic. Už je prostě odepsanej.
Lidé, kteří vám nabízí pomoc, ale vy víte, že se na ně nedá spolehnout.
Nabízejí ji ovšem tak urputně, vytrvale a bohužel hlasitě, až musíte vzít ze země třeba polínko a říct dotyčnému, že pro něj máte hrozně důležitý úkol. „Tohle poleno se musí nutně dostat do kuchyně.“, řeknete mu lišácky. Když jdete za tři minuty do kuchyně a zakopnete v chodbě o poleno, není nutné říkat nic.
Lidé, kteří si myslí, že je vtipné, když vám schovají megafon.
Bez komentáře.
Lidé, kteří vám nenabízí pomoc, ale na vše si neustále stěžují.
„Na svatbě Tondy a Marušky to pivo teda tolik nepěnilo. Taky mi přijde, že teda tolik nefoukalo. A rozhodně se na chodbě neválela polena.“
Všech lidí, kteří vás štvou nebo nejsou schopni dostatečně plnit vaše pokyny se lze zbavit několika způsoby:
✓ Pošlete je rozmístit světýlka do ToiToiky.
✓ Pošlete je vytyčit parkovací místa.
✓ Pošlete je podívat se, kolik hodin je na kostele ve vedlejší vesnici.
✓ Pošlete do lesa pro dříví.
A když se budou hloupě ptát: „Proč?“ použijte neprůstřelnou odpověď, toho dne: „Protože si to přeje nevěsta!“
Nebezpeční jsou zejména lidé, kteří se napijí a vypráví potom novomanželům, že se rozvádějí a srdceryvně jim líčí, že nechápou, proč oni se do něčeho takového pouštějí. Vaším úkolem je držet tyto potenciální rozvraceče co nejdál od nevěsty, ženicha i blízké rodiny! Když není zbytí, pošlete je rozmístit světýlka do ToiToiky.
Organizační složka to má zkrátka vždy o něco složitější. Zatímco všichni mají na převlečení a načančání se, celé dopoledne, vám musí stačit čtyři minuty. Minimálně do obřadu zároveň musíte sledovat a kontrolovat, zdali vše funguje, všichni se baví, někdo se již přílišně neopil, nepohádal nebo neodešel. Naštěstí na to všechno nejste zdaleka sami. Svatby by se totiž mohly bez ostychu jmenovat sraz samozvaných odborníků na cokoliv.
Jakmile se začnou honit mraky, vyčlení se ze společnosti spolek meteorologů. Tradičně čítá tři až pět členů a závidět by jim mohl i Ján Zákopčaník. Začnou vytahovat své chytré telefony a ukazovat si co čí aplikace o počasí ukazuje. Ti, kteří mají meteo aplikaci staženou, vyhrávají nad těmi, který mají pouze tu přednastavenou. Nejvíc ale zazáří ti, kteří mají dokonce nějakou placenou! Každý je přesvědčený o správnosti té své cloud necloud. Jelikož ale každému členovi spolku ukazuje radar něco jiného, porovnají po krátkých neshodách předpovědi a barevné stupnice a vydají se hledat vlaštovky se slovy: „Když ne meteoradar, tak příroda to vždy určí nejpřesněji.“
Pokud máte svatbu, kde je samoobslužný catering, může nastat problém v sekci čepování piva. Jestliže pivo moc pění, každý ví, že za to může pípa nebo sud. Nebo je chyba někde mezi? V tuto chvíli přichází na řadu odborníci na pivo vzatí a se slovy: „Kde je ten prďola, co tady čepuje to pivo“, se dva aktivně podílejí na opravě (čti šťourají se v pípě a tahají za páčky), další hledá návod na internetu, čtvrtý přemýšlí komu zavolat a pátý z povzdálí s pivem v ruce vyčkává, zdali bude i jeho dobrá rada nutná. Samozřejmě, že neodolá a nakonec se přidá. Všem doslova spadne pěna, když jim za zády prohlásí: „No chtělo by to jinou pípu, tahle je asi rozbitá.“
Častým bodem programu vzhledem k vyčkávání na okamžik O a seznamování se mezi rodinami, je tzv. small talk, neboli krátká neformální společenská konverzace.
Je možné slyšet ho ve formě odborníků například na auto‑moto:
„Koukal jsem, že jste přijeli autem. Moc pěkný. Modrý, že?“
Nebo také z kategorie ekonomové:
„Kolik myslíte, že je ta svatba stála?“
A pak tu máme odborníky na architekturu.
„Ta usedlost musí být tak 300 let stará.“
„Ale jděte, ta bude určitě ještě starší.“
Ty potom najdete až druhý den, jak se hrabou v místní obecní kronice.
Na závěr pár vypozorovaných pravidel:
✓ Nevěsta má vždycky pravdu.
✓ Největší problémy dělají na svatbách vždycky strýcové.
✓ Někteří lidé mají pocit, že by měli nabídnout pomocnou ruku. Pravdou ale je, že někteří lidé by pomocnou ruku podávat neměli. Nikdy a nikomu.
My svatební koordinátoři ve skutečnosti uvítáme, když přijmete pozvání, přijedete dle instrukcí, dáte dar či obálku na místo určené pro dary, sednete si na židli a mlčky čekáte na další pokyny, linoucí se z megafonu.
Někdo by mohl říct, že mezi profesí produkční a svatební koordinátorky není žádný rozdíl. A svým způsobem by měl pravdu. Tedy skoro. Přestože se jedná v podstatě o tu stejnou náplň práce, lidé z nějakého důvodu mnohem lépe chápou co děláme my koordinátorky, než my produkční.
Ale to nevadí, od toho jsme tu já a tenhle blog.
Slivovičku?
Ták. A už je dobře...
2022-06-07, TT
