V našem ročníku na DAMU jsme se dělili na dva tábory. Ti, kteří vyhledávali spíš časově omezený typ projektů a festivaly, a ti, kteří inklinovali k provozu kamenných divadel.
Přestože jsem byla vždycky v tom druhém táboře, vedla jsem nakonec festival, ne divadlo. Nikdy ale neříkej nikdy.
Festivaly jsou koncentrovanější a takové exkluzivnější, jelikož se dějí jen teď a tady. Na festivalu můžete jít na 10 divadelních představení nebo 10 filmů a máte pocit, že máte na rok vystaráno. Na návštěvu divadla byste si museli vyhradit celých 10 večerů, a to už někomu přijde moc.
Tento omezený čas trvání je pro nás, co máme prací víc, velká výhoda. Můžete si za sebou v roce poskládat třeba dva až tři festivaly a může vás to celkem uživit.
Zároveň se ovšem snadno stane, že týdenní festival uplyne a spousta lidí ho nenavštíví, jelikož týden je krátká doba a potenciální návštěvníci jsou zrovna na dovolené, mají rodinné oslavy nebo musí po práci nutně do hospody. Naproti tomu divadelní provoz běží celý rok a je pravděpodobnější, že si za tu dobu člověk udělá čas do něj jít. Tedy, určitý typ lidí.
Jak řekl v jednom rozhovoru můj spolužák David. „Být ředitelem v divadle je sice super, ale pořád jen řešíš existenci baráku a na nějaké tvůrčí zapojení nezbývá čas.“
Takže je teď ředitelem divadla.
Záleží vždy na velikosti týmu, ale práce na festivalu je zábavná taky proto, že se dostanete k různým druhům činností. Je to tudíž také ideální startovní můstek pro studenty. Během pár měsíců si mohou vyzkoušet klidně deset pozic a zjistí co jim nejvíc vyhovuje. Kde jinde můžete vymýšlet výzdobu festivalového areálu, objednávat mobilní toalety, komunikovat s magistrátem, vyjednávat popelnice zadarmo, sestavovat program, psát smlouvy, vymýšlet propagaci a oslovovat ke spolupráci stánek se zmrzlinou?
V celoročním provozu nějaké organizace si tohle nezkusíte. Většinou.
Týmy, které připravují festivaly velmi často také nemají zázemí nějaké fancy kanceláře. V těchto případech je dobré najít si kavárnu, kde se dá scházet. Pozor, není to tak jednoduché, jak se může zdát. Požadavků je totiž dost. Pokud najdete kavárnu, kde mají dost velké stoly, aby si tam sedlo alespoň 6 lidí s notebooky, nechají vás tam sedět tři hodiny u jednoho cappuccina, mají dlouhou otvírací dobu (jelikož se scházíte v pozdním večeru, až po své opravdové práci), můžou tam psi, můžou tam děti, je tam dost klidu na práci, ale málo na to, abyste tam mohli halasně rokovat o vašich velkých plánech, je tam kreativní energie a prodávají tam club maté, máte vyhráno.
Když není zbytí, musíte se scházet u někoho doma, a aby to bylo fér střídáte se, každý týden musí uklízet někdo jiný.
Pokud se od procesu plánování dostanete k procesu realizace, dám vám pár tipů:
Snídejte.
Většinou musíte vstávat brzy a řeknete si: „Nasnídám se tam.“, pak ale hned naskočíte do procesu, začnete něco řešit a než se nadějete je oběd.
Snídejte tedy buď doma, ale chápu, že to je někdy až moc brzy a hrozilo by, že vám do ovesné kaše ukápne zubní pasta. Ideální je tedy připravit si ve festivalovém kanclíku dobrý catering nebo (a to jsem zažila) dělat ranní festivalové porady se snídaní.
Stravování v průběhu festivalu je obecně kapitola sama o sobě.
Moc fajn je pracovat na festivalu, kde jsou zařízené obědy pro štáb. Stane se to takovým záchytným bodem ve vašem denním jídelníčku, jinak musíte vzít za vděk tím, co nabízí festivaloví stánkaři. Jednou je to fajn, ale večeřte týden v kuse klobásu s křenem.
Opakem je potom, že týden nestíháte jíst skoro nic nebo to jíte v běhu, při jízdě na kole nebo v toitoice (protože kde jinde by měl mít člověk chvilku klidu).
Rozložte síly
Festivaly jsou náročné, jelikož je člověk připravuje půl roku až rok a největší obrátky práce nabírá těsně před začátkem. Člověk se většinou vysílí už u těch příprav a když to celé začne je už úplně KO. Pokud festival trvá celý týden, je takhle KO po celou dobu. Pokud trvá jen tři dny, má štěstí.
Co jde, připravte si dopředu
Na práci na festivalu je nefér ten nepoměr. Připravujete ho půl roku a pak si tu samotnou akci užíváte týden.
Záleží co máte konkrétně na starosti, ale některým produkčním se může stát, že stráví celý týden zavření někde v kanclu a z festivalu vidí jen e‑maily, smlouvy a závěrečné album fotek na Facebooku.
Připravte si tedy dopředu vše, co je možné. Smlouvy s účinkujícími, harmonogram, navigaci, cedule a popisky všeho a všech.
Dobrý produkční se pozná podle toho, že skloubí vyřízení věcí a posezení v kanceláři a taky festival zažije trochu na vlastní kůži. Proběhne se, poklábosí s návštěvníky, pro radost odtrhá pár vstupenek nebo odnosí pár krabic polštářků. Ti nejlépe zorganizovaní vidí i nějaký program, ale to se moc nestává.
Skvělé na festivalu je, že máte možnost strávit ho celý v podstatě venku. Hodně se hýbat a trochu zhubnout (záleží samozřejmě na počtu zkonzumovaných klobás).
Jednou se mi na festivalu, který jsem řídila podařilo sednout si na 10 minut do trávy a jen se dívat, jak to všechno žije a funguje. Jedním slovem blaho.
Oblečte se na festival
Letní nebo zimní, venkovní nebo vnitřní. Šaty nebo šála. Tak či tak, myslete na to, že je dobré mít si za co přidělat vysílačku.
Z vlastní zkušenosti radím, noste spíš šaty bez výstřihu. Občas sice může výrazně pomoct, ale jinak je to spíš na obtíž. Na každý den mějte jiný outfit (nejde o styl, ale na srpnovém festivalu je možné mít tričko pouze jeden den - věřte mi).
Je dobré, když je tým organizátorů nějak označen. Dost na to, aby jste vypadali důležitě, ale ne tolik, aby vás pak pořád někdo prudil. Zvolte například visačky, ty se dají jednoduše odstrojit.
Mějte věci na převlečení a buďte připraveni na všechny okolnosti. Na Filmovku vyberte letní šaty, ve kterých není vidět když se zpotíte, na KVIFF šaty, které vypadají, že nejsou ze sekáče, na Vyšehrátky mějte po ruce holínky.
Navrch vždy batůžek nebo ledvinku, do které se vejde láhev s vodou, gaffa, powerbanka, propiska a liháč.
Myslete na děti
Na dětský festival pořiďte přebalovací pult, upozorněte majitele food trucků, že většina batolat neobědvá chilli burger a kromě klasického tříděného odpadu si připravte cedulku s nápisem „toxické“ a umístěte ji ke stojanu s pytlem na plínky. Připravte se na to, že po třech dnech budete do krabic sklízet pouze 1/3 stavebnice, jelikož ji v průběhu děti snědí. Mějte na mysli, že i když napíšete do anotace, že je pohádka pro děti od 6 let, bude to vaše vina, když tam přijdou děti, kterým jsou tři, a nepochopí to.
Vzhůru na velký festival
Pro takový, který se koná třeba v celém centru města, pořiďte spolupráci se sdílenými koly. Vyberte stánkaře s rozmanitou nabídkou jídel a myslete i na vegetariány, vymyslete neotřelý merchandising, ano propiska a sešit neurazí, ale kolik takových už doma máte? A používáte je?
A moje soukromá, dobrá rada: Před závěrečným večírkem se dobře najezte.
Pro oba festivaly platí, ať už do lehátka, na lavičku nebo do trávy, vždycky zkontrolujte, kam si sedáte.
Když festival skončí, je to skvělý pocit plný zadostiučinění a vy se radujete, že je to celé za vámi. Bohužel není. Produkční tým to totiž musí ještě celé zbourat, vyúčtovat, vyplatit, vykázat, zevaluovat, uklidit a dospat.
Být produkčním na festivalu je trochu stres, trochu vášeň, trochu punk, trochu droga a trochu láska. Choďte na festivaly, kupujte si vstupenky a přihoďte klidně i malé dýško. Až bude tým zase na schůzce tři hodiny rozmlouvat o velkých plánech na další ročník, dá si ty cappuccina třeba i dvě.
2021-09-14, TT
