Jedno z lákadel, proč se stát produkční je, že se s herci dostanete do styku velmi často. Myslím tím samozřejmě pracovního.
Rozdíl mezi normální holkou a holkou produkční totiž je, že s nimi můžete klidně mluvit, volat jim, třeba i několikrát denně a někdy jim i trochu řídit život.
Pokud toto dělá „normální holka“, mohl by si to někdo vyložit trochu jako stalking.
Krátce potom, co jsem se (ještě jako normální holka) na DAMU rozkoukávala, jsem si udělala jasno. Hned po bodu vypadat jako holky z Katedry činoherního herectví, jsem se chtěla přátelit s kluky z Katedry činoherního herectví. Potom jsem zjistila, že jsou herci dokonce i na Alterně, a s těmi jsem se chtěla přátelit taky.
Ne tak oni.
Strategie byla jasná. Vysedávat ve školní kavárně tak dlouho, až si vás některý všimne, přisedne si k vám a zapřede milý rozhovor. Po zjištění, že jste z Katedry produkce vám napíše své číslo, abyste zůstali v kontaktu.
Ano, tak toto se bohužel nikdy nestalo.
Herci se na škole s námi produkčními zkrátka moc nekamarádili.
Člověk jim to ale nemůže mít za zlé. Bohužel pro ně tenkrát nevěděli, že hned po kamarádství s co nejvíce režiséry se jim budeme hodit právě my. Přátelství se stovkou hereček jim totiž peníze na jejich projekty nesežene, termíny nedomluví, kostýmy nevyžehlí, rozhovory nezařídí a honoráře neproplatí.
Náklonnost herců tedy začnete poznávat až později, až dospějí a zjistí, kdo hraje skutečně důležitou roli, nikoliv na scéně, ale za scénou. Potom se s vámi začnou zdravit, časem možná i bavit a nakonec se začnete přátelit.
Vy se z normální holky, stanete holkou produkční a z nich se, ve vašich očích, stanou naopak normální kluci. Začnete zažívat momenty, na které můžete vzpomínat anebo o nich napsat na blog.
Přijdete na to, že být herec znamená:
být normální
- Potkáte se s ním v tramvaji, pokecáte jak jde život, co je nového na dětském hřišti, kam zrovna míří a pak na něj večer mrknete v Ulici.
- Při sledování AZ kvízu soutěžíte, kdo toho víc uhodne a pak na něj jdete jako na hlavní hvězdu Městských divadel pražských.
- Sedíte s ním v hospodě a myslíte si, že není zrovna extra slavný, když v tom k vám přijde kluk a vykřikne: „Ty jsi ten Batman! Mohl bys ses se mnou vyfotit? To mi kámoši neuvěří.“
být bohém, ale milý
- Nepamatují si sice jak se jmenujete, ale když se s nimi opijete v divadelním baru, druhý den se ptají, jak ta milá slečna dopadla.
být nevyzpytatelný
- Na Divadelní vědě v Brně jsem seděla jeden semestr před klukem, kterého jsem za pár let vídala na billboardech po celé Praze. Když jsem potom v kině viděla jak se v poslední scéně polil benzinem, věděla jsem, že by ho pro studia Bertolta Brechta, středověkých mystérií a metodologie, byla škoda.
- Při produkci reklamy na pivo Braník jsem se potkala s klukem, který tam byl, jelikož casting vyhrály jeho ruce. V té reklamě byl totiž záběr pouze z vrchu, na štamgasty u stolu. Ruce dostaly dokonce i make-up. Byl to mimochodem kluk, co dělal produkci na seriálu Ulice.
- Šla jsem za svědka na svatbě kluka, který daboval Nevilla Longbottoma.
- Na přednášce z dějin divadla jsem seděla vedle kluka, který mi nabídl pomeranč hlasem Rona Weasleyho.
- Během odpoledních přijímaček na Alternu jsem se skamarádila s klukem, co později vyhrál StarDance.
být žádaný
- Pokud s hercem nedejbože chodíte, často se s ním učíte text, žárlíte na krásné herečky, se kterými hraje (nejen) pár a pak si oddychnete když jde domů zase s vámi.
U některých herců je na vašem vztahu ale stále nutné pracovat.
- Myslíte si, že ho na premiéře pozdravíte, protože jste spolu dělali na jednom filmu. Podávala jste mu ručník a viděla jeho holý zadek. On si vás ale nepamatuje. Vždycky mě to překvapí. Já si lidi, kteří viděli můj nahý zadek, celkem přesně vybavím.
- Někteří vás pozdraví, vždy když se potkáte na nějaké akci, ale stoprocentně nevědí odkud vás znají nebo jak se jmenujete.
- Někteří si vás přidají na Facebooku a vy si myslíte, že to něco znamená, ale neznamená to nic.
Jeden kluk z našeho amatérského souboru se dokonce představoval jako: „Ahoj, já jsem herec.“ (ale to si snad může dovolit jen Mirek Donutil, ne?)
Mimochodem, pokud se s herci chcete bavit jako s normálními lidmi, nikdy nezačínejte konverzaci větou:
„Ty seš herec? Jé tak něco zahraj!“
nebo
„A můžeme tě z něčeho znát? Nehrál jsi třeba v Ulici?“
Existují herci, kteří prozíravě netáhnou jen káru Tylovu. Můžete jim zavolat třeba když si zabouchnete dveře, jelikož fungují trochu jako zámečníci. Můžete je povolat, když vám vybouchne osvětlovač na představení, chcete si dopřát masáž nebo sháníte hrobníka.
A když lamentujete nad životem a máte pocit, že jste nic nedokázali, vzpomenete si na ty, prostřednictvím kterých si uvědomíte, že i vy jste se někam posunuli.
Hrál tehdy v teenagerovské komedii, která se stala trhákem. Bylo mi 13 a s Honzou a Helčou jsme ten film prostě museli vidět. Bylo vyprodáno, ale my jsme paní pokladní v multikině vysvětlili, že je nutné, abychom se tam dostali, jinak budeme ve třídě za hlupáky. Nakonec jsme tedy seděli ve třech na dvojsedačce.
Za 16 let jsem s ním byla napsaná v závěrečných filmových titulkách. Oba pod „Hráli:“
Když mi bylo asi 10 let, hráli jsme s kamarády v amatérském souboru v Hradci Králové. Před každou reprízou jsme si věšeli do portálu fotku herce, který byl souborem demokraticky zvolen jako patron našich uměleckých kvalit.
Po letech jsem začala pracovat v divadle, kde jsme se potkávali, a protože já se stala holkou produkční a být herec znamená být normální, řekl mi: „Prosím tě, tykej mi, já jsem Ivan.“
2021-09-21, TT
