Pokud si myslíte, že styl oblékání produkčních je z 98 % hlavně o pohodlnosti, samozřejmě kromě chvíle, kdy jsou pozvány na předávání Českých lvů (což většinou nejsou, ale stejně se tam umí dostat), tak máte pravdu.
A skutečně to neplatí jen o produkčních pobíhajících po divadle, galerii nebo filmovém place. Ano i produkční módních přehlídek nosí ledvinku a tenisky. Akorát jsou možná od Diora.
Nemusíte být nutně Aňa Geislerová nebo pózovat na balkónku v Elle beauty lounge, i holky produkční mají styl. Jen si toho prostě tolik lidí, na Instagramu i mimo něj, nevšimne.
Jsou mezi námi takové, které umí řídit venkovní divadelní festival v krásných šatech, natáčet od půl šesté ráno s dokonalým účesem nebo shánět rekvizity v pouzdrové sukni. Některé mají takový styl, že se stanou fotomodelkami propagačních předmětů festivalů, které vedou či organizací, ve kterých pracují. Ale ty nechme stranou, ty máme proto, abychom měly ke komu vzhlížet.
Moje představa o typickém stylu oblékání produkčních se rodila už od prvního neúspěšného přijetí na DAMU. S tehdejší druhačkou Gábinou jsem se radila, co si mám vzít na přijímačky na sebe, aby to nevypadalo moc strojeně, ale zároveň ne moc neformálně. Stejně jako když si Carrie na první rande s Burgerem koupila několikery šaty, já jsem si několikrát vyzkoušela pět vhodných outfitů ze své skříně. Výsledkem bylo, že na první třetí kolo, jsem si vzala harémové kalhoty s trochu vytahaným bílým tričkem, které se bohužel zřejmě vytáhlo víc než já, jelikož jsem zůstala pod čarou a nepřijata.
Na druhé třetí kolo jsem tedy nenechala nic náhodě. Oblékla jsem folklórní šaty, baret a na každou nohu, punčochu jiné barvy. Možná se mohlo zdát, že jsem si odskočila z natáčení Noci na Karlštejně, ale můj výkon to bezesporu učinilo tak zapamatovatelným, že jim nezbylo, než mě přijmout.
Stejně jako asi každý člověk i já jsem měla různá „módní“ období. Jedno, které by se dalo nazvat „umělecké halenky“. To byly takové volné hippie hadříky, které měly evokovat bohémský divadelnický život. Potom období harémových kalhot, tzv. nasrávaček. Tváříte se, že jsou pro produkční práci nejpohodlnější, ale ve skutečnosti jde o to, že když si myslíte, že máte velký zadek, tyhle kalhoty ostatní zmatou. Nejsou si jisti, jestli je to skutečně velký zadek nebo jen velké kalhoty. Vrchol byl, když se mou ideální představou produkčního looku stalo pruhované triko, džíny ala Penny z Bing Bang Theory, černé sako a korále kolem ruky.
Ne. Vážně se mě neptejte proč.
Vždycky si vzpomenu na modelky, které se svojí dokonalou francouzskou manikúrou, odpovídají do časopisů, že jejich oblíbeným oblečením jsou džíny a bílé tričko. No ano, zní to tak jednoduše! Jenže dobře padnoucí džíny, aby člověk v sekáči pohledal a bílé tričko není zrovna ten nejvhodnější vršek, když ležíte v továrně na zemi a držíte osvětlovači odrazku.
Stejně tak je to se sukněmi. Budete v nich sice božsky vypadat, ale když zrovna lezete s odrazkou na žebřík, do studny nebo běžíte pro gaffu, budete spíš sprostě nadávat.
O botách nemluvě. Každá produkční ví, že čím víc Vans tím víc na žebříku udržíte balanc. Druhá možnost je samozřejmě New Balance.
Filmaři u produkčních nejvíce oceňují oděvy černé barvy, ne že by to bylo z důvodu, že černá sluší prostě každému, ale když stojíte zrovna někde blbě, tak jste alespoň nejmíň vidět.
Někdy si přeju, abych v rozhovoru pro časopis Elle, mohla odpovědět na otázku kdo je můj největší módní guru. Řekla bych, že můj kamarád Petr. Je to scénograf.
Jednou jsem mu volala, protože za 15 minut začínaly naše bakalářské promoce, a on nikde. Vyděsil se, jelikož seděl v teplákách doma, což bylo ale naštěstí nedaleko. Na ceremoniál dorazil včas a vypadal naprosto dokonale. Asi tak, jakože se obléknete během 3 minut do toho nejvhodněji zvoleného oblečení, doplňků a bot a doběhnete 800 metrů bez jediného zadýchání. Zatímco já se připravovala tak, že jsem si zhruba od 6 ráno vyráběla francouzskou vlnu, o které jsem si myslela, že je ten pravý slavnostní účes. Až později jsem se od několika kamarádů dozvěděla, že nebyl.
Když jsem si na premiéru své první bakalářské inscenace v DISKu vzala sametové šaty, dostalo se mi od Petra jemného komentáře, který způsobil, že jsem je od té doby na sobě neměla. Už je to 7 let. To mi připomíná, že se ho musím zeptat, jestli už není samet zase v módě…
Já osobně jsem se aktuálně ustálila v nošení volných džín, svetru, vansek a laku se třpytkama. Na tomhle laku totiž není vidět, když se odlupuje a na volném svetru, poté co dotáhnete pěšky na Vyšehrad, tři plné IKEA tašky věcí, nejsou moc vidět propocené kruhy. Že to nezní moc žensky a svůdně? No co, krajkové spodní prádlo pod tím přeci můžete mít i tak.
2021-04-20, TT
