Kdyby bylo slovo produkční od slova produktivita, měli bychom spát kvalitně, ideálně 8 hodin denně, někdy mezi 10 hodinou večer a 8 hodinou ráno. Jak to tak ale bývá, všechno je většinou úplně jinak.
Po premiéře jedné náročné inscenace v Praze, jsem měla druhý den brzy ráno zkoušku v Hradci. Abych vše stihla, měla jsem vyrazit ve 3 ráno nočním vlakem přes Pardubice. Nechtěla jsem jít spát, jelikož by to nemělo smysl a rozhodla jsem se, že půjdu na nádraží rovnou z popremiérové veselice. V divadelním baru jsem se, ve společnosti jednoho rekvizitáře, udržovala při životě Coca Colou a arašídovými křupkami. Doprovodil mě dokonce až na perón, ale ve vlaku jsem bohužel usnula a s hrůzou se vzbudila až v Brně. Naštěstí jsem si jako správná produkční dala dostatečnou rezervu, v polospánku se mi podařilo naskočit do odjíždějícího vlaku zpět směr Pardubice a dorazila jsem jen s „minimálním“ zpožděním.
Z Letní filmové školy v Uherském Hradišti jsem se zase potřebovala dostat na neodkladnou pondělní poradu v Praze. Ranním spojem bych to nestihla a kvůli představení, které jsem měla na starosti jsem mohla odjet až pozdě v noci. Rozhodla jsem se tedy vydržet vzhůru do 2 hodin ráno, než mi pojede autobus. Zvláštní, jak se tam každý večer, po filmových promítáních nebo u barů, veselí spousta přátel, ale zrovna když potřebujete, aby si s vámi dal večer někdo dvě piva, všichni jsou unavení anebo těhotní. Nakonec mě zachránila kamarádka Anežka, vydržela se mnou až do konce a dokonce mě doprovodila na nádraží. V autobuse jsem okamžitě upadla do bezvědomí a probudila se (naštěstí) na hlavním nádraží v Praze. Takhle špatně jsem se snad ještě nevyspala. Na poradu jsem dorazila včas, ale celý den jsem poslouchala otázky: „Co se ti stalo?“ nebo „Proč vypadáš jako zombie?“ a rady jako „Jdi prosím tě radši domů.“
Dostala jsem ale taky jednu pochvalu: „Ty jsi neskutečně loajální zaměstnanec.“
Někteří lidé hodnotí dobrou produkční právě podle toho, kolik toho naspala. Myslí si, že čím méně spánku, tím více (pravděpodobně bohužel ne moc kvalitní) práce udělala. Někteří šéfové mají také dojem, že čím hůř produkční vypadá (kruhy pod očima, bledá tvář, pohublost) tím víc práce zřejmě odvádí a zasloužila by si (konečně) minimálně přidat. Naštěstí stačí být dostatečně mazaná, vyspat se pěkně do růžova, ráno se nenalíčit a dát prostor přirozeně bledé pleti a prosvítajícím kruhům. Není nutné snažit se vtěsnat do pouzdrové sukně s upnutým tílkem, ale nahodit raději oversize svetr a vlasy nechat tak, jak vám narostly. Nejenže tak vytvoříte dokonalý cool hipsta přirozená krása look, ale ještě se nad výplatní páskou můžete usmívat.
Když moje kamarádka Lucka dělala produkci divadelní inscenaci o spánku a spánkových poruchách, nastudovala za půl roku všechno, čemu by se člověk měl v této oblasti vyhýbat. Což byly shodou okolností běžné situace z produkčního života. Nedostatek spánku, neustálé sledování monitoru počítače nebo telefonu, málo odpočinku nebo stresové myšlenky před spaním. Při všech těch získaných informacích, nemůže podle mě už nikdy s klidem usínat.
No jo, usínání, ale co teprve vstávání. Jsem z těch lidí, co se probouzí postupně. Žádná ranní studená sprcha nebo ostré světlo. Když jsem byla na stáži v Budapešti, každé vstávání byl zážitek. Vzhledem k sofistikovanému vytápění našeho sdíleného bytu bylo ideální se, pro přechod do koupelny, navléct do zimní kombinézy. V kuchyni zase nebyla okna a možnost rozsvítit světlo, takže jsem každý den podstupovala riziko, že si na chleba místo másla namažu krém na boty. Je hezké mít nějaký ranní rituál, ale snídala jsem raději v pokoji. Bylo v něm teplo i okna.
V jednom internetovém slovníčku filmových profesí jsem se dočetla, že „production assistant je ten, kdo se hodně naučí a málo spí“.
Ve filmovém prostředí je to vůbec takový divný sport. Lidé se tam často trumfují, kdo míň spal. Ráno se sejde na place několik zombíků, kteří se nadšeně zdraví „Ahooj, tak co? Jak se spalo?“ a odpovídají si „No, fakt skvěle, 4 hodiny..“
Vyhrává ten, kdo si nehledě na spánkový deficit, vydělá natáčením tolik, že odjede na dovolenou na Zanzibar.
Ale teď vážně. Produkční v divadlech jsou občas zmlsané pohodlnými příchody na devátou, ale produkční u filmu má někdy krušná rána. Můj asi nejintenzivnější zážitek byl, když jsem měla pick‑up ve 4:18 a odjížděli jsme na jednodenní natáčení, ze kterého jsem se vrátila domů ve 3:36, byla to zkrátka taková klasická 24hodinová pracovní doba.
Čas jsou zkrátka peníze, a tak produkční vstávají brzy, aby byli připraveni na řešení nečekaných událostí všedního dne. Chodí spát, potom co všem zařídí odvoz z placu, dořeší a rozešlou natáčecí plán na následující den a postarají se o zálohování veškerého natočeného materiálu. Potom zase první vstanou, aby štábu připravili snídani, odvezli ho v 7 hodin na plac a celý den tam byli s úsměvem k ruce, aby se hodně naučili.
Dobrou noc :)
2021-04-13, TT
