Jedna moje starší spolužačka mi vyprávěla, že když se dostala na DAMU, kamarádi jí říkali, že se uchlastá. Ona na to, že nejde na herectví, ale na produkci.
Chudák. Tenkrát totiž ještě nevěděla, že bude muset psát granty.
Název projektu: #46 Produkční a granty
Autor projektu: Produkční
Motivace ke vzniku projektu:
Mě ty granty nějakým zvláštním způsobem vždycky fascinovaly.
Detailní popis motivace:
Přišlo mi, že kdo je umí psát, je hrdina kulturního lidu a tak jsem to taky chtěla umět.
Učila jsem se na školních grantech, žádostech pro Nadaci Život umělce, pak pro městské části a nakonec se přesunula až k formulářům pro hlavní město Prahu a Ministerstvo kultury ČR. Když jsem nabyla dojmu a (dle mého názoru) dostatku zkušeností, rozhodla jsem se tohle obyčejné hrdinství povýšit a kulturní lid obohatit.
Překvapivá zjištění v průběhu:
Až později jsem zjistila jak naivní jsem byla. Dokud si totiž člověk nezkusí psát nebo hůř vyúčtovávat Norské granty nebo Visegrádský fond, může o dostatečných zkušenostech s klidem pomlčet.
Inspirační zdroje:
Jedna moje kamarádka mi nedávno říkala, že v rámci své manažerské a produkční práce, píše 48 žádostí o grant. Zalapala jsem po dechu a marně se snažila vybavit si víc než 10 poskytovatelů dotací.
A to mi nedošlo, že co napíše a dostane, to musí i vyúčtovat.
Detailní popis projektu - obsah, cíl a dramaturgický záměr:
Na magisterské studium na DAMU jsem přišla plna ideálů s projektem na téma sjednocení formulářů pro podávání grantových žádostí a vyúčtování. Nedávalo mi totiž smysl, že v rámci jednoho připravovaného roku a tedy i jedné umělecké, strategické a finanční koncepce kulturního subjektu, vyplňujete stále to stejné v bledě modrým, ale do naprosto různých formulářů a kolonek. Všude se vás ptají v podstatě na to samé, ale všude trochu jinak. A každý rok potom vyúčtováváte stejné účetní položky do desetkrát (či čtyřicet osmkrát) jinak pojatých skupin nákladů a výnosů.
Tu práci jsem na DAMU nakonec nenapsala. Bylo mi řečeno, že toto téma nikoho netrápí a tak je takové zkoumání bezpředmětné. Já jakožto čerstvě přijatý student jsem se zalekla, což se obyčejným hrdinům ze začátku stává. Doteď toho lituju a doteď by mě zajímal pravý důvod. Já nevím, jestli jste někdy četli nějakou diplomovou práci na DAMU (včetně té co jsem nakonec napsala já), ale jsem si jistá, že jen málokterá by měla pro kulturní lid větší smysl.
Vždy když zas a znovu píšu nějaký grant, zas a znovu se nad tím rozčiluju.
Schopnost projekt realizovat:
Po prvním neúspěchu jsem se vydala novou cestou a jelikož má fascinace trvala, chtěla jsem napsat práci na téma složení grantových komisí. Zajímalo mě kdo, proč a jak se stane členem komise, která rozhoduje o osudech organizací, provozujících kulturní službu v různých oblastech umělecké tvorby a rozděluje malé i nemalé částky veřejných peněz.
Zvláštní, tohle téma mi pedagogové také doporučili opustit.
Pamatuju si to jako dnes. Po prvních třech měsících zkoumání tématu jsem měla prezentaci. Připravila jsem ji v programu Prezi, protože to bylo tenkrát moderní. Měla jsem na sobě červený baret. Bylo to v malé místnosti vedle tzv. Halleráku, s židlemi po stranách, na kterých seděli moji spolužáci.
A přede mnou v řadě seděl celý pedagogický sbor.
Spoiler:
Neboli tou dobou členové grantové komise Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 6.
Po posledním slidu a poděkování za pozornost nastalo ticho.
To prolomila až věta: „A co si jako myslíte... že zjistíte?“
No. Já myslím, že jsem toho za ty tři měsíce zjistila až dost.
Udržitelnost projektu:
Na akademické půdě se tak ukázalo téma grantů jako neudržitelné. Alespoň pro mě.
Obyčejné hrdinství jsem nepovýšila a kulturní lid neobohatila. Bohužel.
Hlavní ale je, že přestože jsem zjistila, že se psaním grantů člověk může i živit, není to můj případ.
Tak na zdraví.
Anebo na nervy.
2022-11-01, TT
