Jsme pro sebe vzájemně nepostradatelní a zároveň se nemůžeme vystát.
Existují jen dvě možnosti, jak může produkční vycházet s technikem.
Tou první je, že musí prostě vědět všechno. Jakože úplně všechno. O úplně všem.
O světlech, zvuku, hluku, kabelech, stojanech, rampách, páčkách, zásuvkách, zástrčkách, oboustranných páskách, reflexních páskách, elektrikářských páskách, papírových páskách, gaffách, tejpách, bindrech, černých krabičkách, šedivých krabičkách, koncovkách, dvojkoncovkách, trojkoncovkách, dvojkolících, trojkolících, stravovacích návycích, vanách, hlavicích, boďácích, šavlích, stripech, tripech, tricích, zkratkách, FHR, PAR, GOBO, LED, HDMI, VGA, WD LUX, elevacích, prakťácích, pultech, zvukových, světelných, mixážních, masážních a lahůdkářských.
O všech druzích energy drinků a adekvátní míře a pravidelnosti jejich přísunu.
O tom, že Pepsi není Cola Cola a Coca Cola není Coca Cola Zero.
O tom kolik stupňů ve stínu je moc, kolik stupňů maximálně má mít pivo, jaký stupeň agresivity je únosný, o spánkovém režimu, spánkové deprivaci, spánkových poruchách.
O tom kdy nejlépe zavolat, kdy nevolat, o přiměřené délce hovoru a vhodné chvíli ho ukončit, o životních potřebách, vysílačkách, mikrofonech, portech, bateriích, A, AA, AAA, +, -, o tom, že L je levá a R je pravá.
O stanech, bočnicích, kůlech, kolících, délce obědové pauzy, délce svačinové pauzy, akurátních deadlinech a adekvátních penězích.
O tom kdy mluvit, jak dlouho, jakou intenzitou, jakou intonací, kdy nemluvit, kolik času na stavbu je hodně, kolik málo, kolik lidí je potřeba skutečně, kolik pro zvýšení ega, jaký je rozdíl mezi Ivecem a Boxerem, kde je zpátečka, co je nafta, jak rozmotat prodlužku, jak smotat prodlužku, jak někomu nedat přes držku, na co nesahat, na co už vůbec nesahat, kdy se usmívat, jak poznat že být roztomilá nestačí, jak najít balanc mezi potřebuju tě ale nemůžu tě vystát, jak na žebříku a jak v životě.
O tom, že jediná barva je černá, jediný nůž je leatherman a mít ho znamená „you are the real man“.
O tom, kde nesmíš stát, kde musíš stát, kde jsi měla stát, ale to už je jedno, že když je času moc, je to špatně, když je času málo, je to tvoje chyba, jak moc pozdě znamená „včera bylo pozdě“ a o tom, že nikdy není dost brzo, aby včera nebylo pozdě.
A pak ta druhá možnost.
Musí se do vás zamilovat.
Tu doporučuju já.
2022-10-04, TT
